TANEC PRAHA 2009
XXI. ročník Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla
23. května. - 28. června 2009
Brno, České Budějovice, Český Krumlov, Hradce Králové, Olomouc, Pardubice, Plzeň, Valašské Meziříčí a Ostrava
TANEC PRAHA 2009 nabídl hip hop na Gershwinovu hudbu i tělo jako mobilní telefon
XXI. Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2009 proběhl v nebývalé délce od 23. května do 28. června v Praze a dalších devíti městech České republiky. Vrcholem bohatého programu se stalo vůbec první hostování slavného francouzského souboru Montalvo-Hervieu 2. a 3. června v pražském Hudebním divadle Karlín (Good Morning, Mr. Gershwin). Fascinující Gershwinova hudba reflektuje atmosféru americké společnosti 30. let minulého století od bezstarostnosti až k závažným společenským tématům své doby. Autoři nás vtáhli do svých představ pomocí skvělých tanečníků, hip-hoperů, breakařů, stepařů a performerů, s využitím velkoplošných projekcí a vizuálních efektů v dokonalé provázanosti a souhře. Květnové zahájení patřilo II. ročníku festivalu pro rodiče a děti - TANEC DĚTEM 2009 – s několika zahraničními a domácími představeními a tvůrčími dílnami určenými přímo pro malé diváky. V průběhu celého festivalu proběhla představení více než dvaceti souborů ze zemí celého světa - od Brazílie po Island, od České republiky po Rusko.
Tento rok se festival TANEC PRAHA kromě tradiční Prahy vydal do Brna, Českých Budějovic, Českého Krumlova, Hradce Králové, Olomouce, Pardubic, Plzně a Valašského Meziříčí a Ostravy. V regionech byla uvedena nejen česká představení (soubory 420PEOPLE, NANOHACH, DOT 504, VerTeDance a Lenka Bartůňková), ale i večery Evropských tanečních laboratoří či švýcarského souboru Drift.
Právě švýcarští Drift nabídli návštěvníkům dokonce dvě představení: Sound Machine- originální kombinaci hudby, zvuků, divadla a tance v duchu surrealismu, dadaismu a absurdit. Oproti tomu „au bleu cochon“ bylo plné impulzivních pohybů a nečekaných situací.
Díky slovenskému souboru ElleDanse mohli diváci vidět to nejlepší z tanečního divadla našich východních sousedů. Představení „Canto Hondo, hlboká pieseň o nej…“ obdrželo ocenění „Dosky 2008“ za nejlepší inscenaci, režii a scénickou hudbu sezóny 2007 / 2008.
První Evropská taneční laboratoř přivedla do České republiky umělce ze tří zemí s velmi odlišnou historií, tradicí i současností. Bulharsko bylo dlouho v zajetí státem uznávaného „oficiálního“ a více tradičního či klasického umění, nyní vysílá signály o současné tvorbě plné svobody. Choreografii „Void“ souboru Kinesthetic Project progresivních umělců z oblasti současného tance a vizuálního umění ocenili bulharští kritici i diváci jako událost roku. Řecko prochází nečekanými zvraty a chaotickými momenty, které reflektují i jeho impulzivní umělci. Autor Kostas Tsioukas se ve svém sólu energicky vtěluje do postavy Pinnochia za doprovodu živé hudby. Island, jedna z nejdražších zemí Evropy, zažil zásadní rozčarování v souvislosti s ekonomickou krizí, která na něj dolehla. Jak jsou tam vlastně lidé zvyklí srovnávat se s takovými situacemi? O jejich mentalitě možná leccos napoví společné dílo islandské choreografky Steinunn Ketilsdóttir a Američana žijícího na tomto ostrově Briana Gerke.
Druhá laboratoř nesla poselství tří zemí, které byly či stále jsou vystaveny různým formám nátlaku, hrozby, totality, nepokojů či konfliktů. Soubor Iraqis Bodies z Iráku přivezl zkušenost tvůrců, kteří zažili násilí ve své zemi a kteří před ním emigrovali přes Jordánsko a Sýrii do Holandska. Zcela jinak interpretovali své pocity Irové (soubor Legitimate Bodies Dance Company) vyrovnávající se s dnešním stavem věcí s nadhledem a ironií. Překvapivě rychle se vyvíjí současný tanec v Rusku, i díky expanzi talentů na západní umělecké školy. Soubor Monkey Production si za téma choreografie „My Body Is a Mobile Phone“ zvolil elektronická média a jejich postavení v klasickém milostném trojúhelníku.
Brazílie se Španělskem a Kyprem obohatí jižanským temperamentem program festivalu v rámci Brazilsko-evropské taneční laboratoře. Fascinující pohybovou eleganci Brazilky (Grupo Tápias) vystřídala vtipná dvojice Španělů a jejich DJ (Mopa Producciones S.L.). Výjimečná energie a otevřenost uměleckých osobností z izolovanějšího Kypru (.pelma.lia haraki) byla rovněž strhující, o to víc, ž kyperští tanečníci pracují v nesnadných podmínkách a své hodnoty vytvářejí takřka z nuly.
Čtyři večery proběhly v produkci pražského Divadla Archa. Anouk van Dijk je přední osobností současného tance v Nizozemí i v Evropě. Její soubor uvedl v rámci festivalu současné nizozemské kultury NethWorks.cz představení „STAU“, které narušilo tradiční hranici mezi divákem a performerem a proměnilo tak prožitek ze současného tance. Choreografie „UNA (Unknown Negative Activity)“ RootlessRoot Company Jozefa Fručeka a Lindy Kapetaney se inspirovala postavou „Unabombera”, teroristy, který se snažil bojovat proti „zlu technologické společnosti”. Kombinoval se zde zpěv, řeč, tanec i živou hudbu.
Sezóna divadla Ponec 2008-2009 byla výjimečně plodná. Choreografie zde spojují prvky současného tance s divadelními a výtvarnými tak, že divák často nestačí ani vydechnout.To se podařil jak skupině NANOHACH, tak DOT504, každému zcela jinak. Jedni dokázali získat ke spolupráci světově známého Nigela Charnoka, slavného spoluzakladatele DV8 Physical Theatre. Druzí se vydali cestou prohlubování spolupráce s Jozefem Fručkem a Lindou Kapetaneou, bývalými členy proslulé Ultima Vez Wima Wandekeybuse, s níž sklízeli ovoce již v minulé sezóně. Není to ale zdaleka jen Praha, která pootevírá možnosti českým talentům, řada jich působí v zahraničí. Patří sem na prvním místě soubor 420PEOPLE ex-tanečníků Kyliánova NDT, kterým se mimo jiné podařil husarský kousek – nastudovat Ravelovo Bolero s Ohadem Naharinem, jednou z „top ten“ osobností světové choreografie. „Taková úroda na domácích polích si zaslouží zviditelnit. Ve spojení s novými technologiemi, s nimiž stále přesvědčivěji experimentují TOW, tak poprvé v historii festivalu jeho závěr patřitlprioritně českým umělcům (Český tanec se světovými choreografy, 26. 6. O2 arena).
Podrobný program zde.
Fotogalerie zde.
TANEC PRAHA 2009 OČIMA MÉDIÍ
Jednadvacátý ročník nejdůležitější taneční přehlídky v zemi se letos rozprostírá na pěti místech v Praze a dalších devíti v republice. Navzdory stálým otřesům v rozpočtu se neúnavně snaží expandovat, zaujmout nové i uspokojit věrné taneční diváky.
Jana Návratová, Reflex, 24/09
Gejzír nápadů a tanečních stylů zahájil Tanec Praha.
Týden, 3. 6.
Good morning, Mr. Gerswin (foto: L. Phillipe)
Šťastnou volbu měla dramaturgie letošního Tance Praha, když na úvod 21. ročníku vybrala představení Good Morning, Mr. Gershwin francouzského souboru Compagnie Montalvo-Hervieu...Preciznost výkonu tanečníků dokazovala jejich naprostá souhra s projekcemi, které zachycují také tančící členy souboru. Patnáct tanečníků ukazovalo, jak ohromné má tělo možnosti a jakou volnost nabízí pohyb. A právě tato svoboda pohybu vytvářela nejlepší kontrast k mnohdy děsivým záběrům. Vzhledem k tomu, v jaké míře černošští tanečníci a tanečnice, jejichž habitus jasně ukazoval, že dávají přednost silovému pojetí, využívali prvky hip hopu, už nevadilo ani to, že na scéně byla graffiti, která do Gershwinovy doby nepatřila.
Alex Švamberk, PRÁVO 20. 5.
Dvojice Montalvó - Hervieu je potomkem dadaistů a surrealistů, ale také vynalézavých barokních iluzionistů. Kombinuje videoprojekci s živou akcí na jevišti, což je sice známý princip, ale jejich digitálně snímané a upravované obrazy nedotvářejí tupě scénické prostředí, jsou to absurdní vizuální komentáře, v nichž se prohánějí sloni, tygři i husy nebo se rozpustile culí staré babky....S inteligentní drzostí se choreografové snaží diváky neustále překvapovat a bavit...V této choreografii však překročili svoje dosavadní hřiště a poprvé "došlápli" i na vážnou půdu. Umíněná rozkošnická naivita a optimismus, jehož se tak dlouho drželi, se v závěru představení vytrácejí stranou...Představení nabízí esenci stylu slavných choreografů – kouzelnictví, humor, exhibice, které divákům berou dech.
Jana Návratová, MF Dnes, 3. 6.
Compangie Drift (CH): Sound Machine + au bleu cochon (foto: Christian Altofer)
Kabely obklopují nesmiřitelně náš život. Hra kláves a klávesnic, směsice každodenních technických zvuků inspirovaly autory k této groteskní hříčce. S naprosto vážným výrazem až bádajícím entuziasmem předvádějí účinkující nesmyslné kousky a hledají smysl v nesmyslech. Jejich humor je citlivý, sebeironický, jak to ve správné grotesce má být. ... Z jejich dílny je také druhé uváděné představení Au bleu cochon, které na pozadích barevně svítících lamel rozehrává tanečně téma zvířecích reakcí i určité animálnosti lidských návyků. Rychlé až zrychlené nervní pohybové sekvence střídá i smutek z osamocení a skepse.
Marcela Benoniová, Právo, 23.6.
Pelma.lia.haraki: Pretendance (foto: Suzanna Vrionides)
Duet o tanečních stereotypech se inspiroval texty známých popových písní převážně z 80. let. I díky nim, ale především díky výkonům atraktivního páru, jehož mužská polovička hraje na Kypru i v oblíbeném televizním seriálu, sklidila inscenace velký úspěch u publika.
ČTK, ČT24.cz, 25.6.
Grupo Tápias: On ne se connait pas encore mais (foto: Mauro Kury)
Ačkoliv byly její melodie veselé, texty písní byly smutné. V představení tančí Flávia Tápiasová, která se nebojí svůj osobitý taneční projev kombinovat i s intenzivním kontaktem s publikem.
ČTK, ČT24.cz, 25.6.
Mopa: Tus hijos me están jodiendo la vida (foto: Celia Macias)
Španělská skupina Mopa představila choreografii Tus hijos me están jodiendo la vida (Tvé děti mi ničí život), které vzdává hold chaosu a zábavě. Tanečníci Fran Torres, Roberto Martínez Losa a Juan Luís Matilla se snaží prolomit hranice řádu. Hrají si, vymýšlejí, zpívají, tančí a perou se za rytmů a zvuků pocházejících ze široké sbírky rozbitých, poškrábaných, různě upravených, ale i celých vynilových desek.
ČTK, ČT24.cz, 25.6.
Steinunn Ketilsdóttir a Brian Gerke: Love Always, Debbie and Susan
Poslední částí první Laboratoře byl duet islandské tanečnice Steinunn Ketilsdóttirové a Briana Gerkeho z americké Montany. Mladistvé, ztřeštěné i crazy bylo představeníčko plné bláznivé energie s názvem Love Always, Debbie and Susan.
Právo, Marcela Benoni, 19. 6.
Monkey Production: My Body is a Mobile Phone (foto: Kontantin Telepatov)
Druhý cyklus Laboratoře byl velmi intenzivní, svěží a s neokázalou energií. Taneční produkce My Body Is a Mobile Phone mladé choreografky Olgy Dukhovnayové původem z Ukrajiny nás nabádá i v propojení s filmovou projekcí, jak se vypořádat s nemilosrdným a zrychleným světem elektronických přístrojů.
Právo, Marcela Benoni, 19. 6.
Iraqis Bodies / Muhanad Rasheed: Crying of my Mother (foto: Ziad Turkey)
Vynikající výkon odvedli tanečníci z Iráku. Sršící energie, náklad starostí o přežití, existenci ve světě strachu, věčného boje, nátlaku a ponižování – to vše nám je blízké a téměř hmatatelně povědomé. V díle Crying of My Mother nám choreograf Muhanad Rasheed a jeho Iraqis Bodies nechávají prostor k přemýšlení o životě i o světě, ve kterém se ocitáme.
Právo, Marcela Benoni, 19. 6.
Legitimate Bodies Dance Company: Hanging in There (foto: Maria Falconer)
Bilancování i snaha vytlačit soupeře z ringu doplněné velmi přesvědčivým hereckým výkonem a vtipností textu vyvolalo právem nadšené ohlasy publika.
Taneční aktuality, Daniela Zilvarová, 20.6.2009
Kinestetic Project: Void (foto: Ashita)
V náplni prvního večera se velmi dobře představili bulharští tanečníci ve svébytné i tanečně kultivované interpretaci. Malá taneční skupina Kinesthetic Project, která nejvíce tvoří v Sofii, předvedla kompozici Void. V tanečním triu vyniká Violeta Vitanova a Stanislav Genadiev, tanečníci i choreografové zároveň.
Právo, Marcela Benoni, 19. 6.